Historie

Obec Rybník leží u města Česká Třebová a protéká zde řeka Třebovka. Údolí řeky Třebovky bylo dříve lesnatou krajinou, která patřila k pomezním hvozdům Čech. Jméno řeky Třebovky a osad Třebová a Třebovice bylo odvozeno od slova „třiebiti“, to znamená mýtit půdu od pařezů. S postupným kácením lesů tu začaly vznikat osady.

Nad touto krajinou vládli v 10. století Slavníkovci. Po zániku jejich rodu drželi toto území Hrabišici, páni ze Švábenic a Vršovci, ti však byli vyvražděni r. 1108 na Vraclavském hradišti. Zatím vzrůstala moc Přemyslovců, země se scelovala a všechno jmění zaniklých rodů patřilo králi. Za Přemysla II. v roce 1253 – 1278 náležela podorlická krajina králi. Bratři Oldřich z Drnholce a Heřman z Ústí dostali tuto krajinu jako královskou zástavu. Na její ochranu zbudovali hrad Lanšperk, který nadlouho vytvářel trvalé správní a organizační středisko. Od této doby vznikl název krajiny Lanšprské panství. Král Václav II. v letech 1278 až 1305 daroval panství Lanšperské, což byly osady Česká Třebová, Ústí nad Orlicí, Jablonné a Lanškroun s okolními osadami, nově založenému klášteru na Zbraslavi. Tento klášter získal na konci 13. století téměř všechny osady v povodí Tiché Orlice a Třebůvky.

Založení obce Rybník

V zakládací listině Zbraslavského kláštera ze dne 10. srpna 1292, se uvádí poprvé osada Rybník pod jménem „Ribna“. V okolní krajině se začínají formovat první panství.

V roce 1304 stojí v popředí zboží hradu Lanšperka. Orlickou část tvořilo město Ústí, tržní vesnice Třebová a dvacet dalších vesnic. Mezi tyto vesnice patřil i Rybník.

Obec v letech 1304-1377

Ve druhé zakládací listině Zbraslavského kláštera ze dne 21. dubna 1304 opět u města Třebová se uvádí osada avšak  „Ribnik“. Jméno dostala buď podle rybníka, na jehož místě byla založena, nebo podle rybnatosti řeky, která obcí protéká. Osada Rybník byla původně česká, jedna z nejstarších v třebovském údolí Parník, Skuhrov, Třebová
a Zhoř. Po vzdálenějším okolí se rozmáhalo německé osadnictví.

Pod vrchností Zbraslavského kláštera se vedlo Rybnickým osadníkům velmi zle. Z pevných hradů Žampachu, Šilperka a Šumperka sem podnikali nájezdy loupeživí rytíři. Před nimi v krajině zjednal klid teprve Markrabě Karel, správce české země. Zbraslavský klášter přenechal
v roce 1356 Lanšperské panství nově vzniklému biskupství v Litomyšli. Národnostní vývoj byl provázen výrazným zvýšením moci měšťanské samosprávy. Zástupce vrchnosti zůstával nějaký čas fojt. V roce 1377 měl být rozhodnut spor mezi rychtářem z Rybníka a s držitelem polí, rozhodli se fojt a konšelé přibrat k poradě ještě obecní starší, což byl sbor dalších měšťanů.

Jestliže se někdy nemohlo docílit narovnání sporu mezi stranami, bývali z vážených občanů ustanovováni tzv. ubrmani, kteří obě sporné strany byli ochotny přijmout za rozhodčí. Tito rozhodčí poté závazně rozhodli.

Obec v letech 1377 - 1415

Litomyšlský biskup Johan IV. zbavil v roce 1412 Třebovou s okolními osadami Dlouhou Třebovou, parníkem, Skuhrovem, Zhoří a Rybníkem robot, které museli obyvatelé vykonávat
od pradávna.  Uložil poplatek po 20 groších z lánu ročně. Lán byla část pozemku, měl uživit rodinu. Mezi další zemědělské míry patřil korec, což bylo asi 0,28 dnešního hektaru.

Rybník v této době patřil pod právní a správní středisko Česká Třebová. Vesnice měla sice své rychtáře a dva konšely, ale v důležitých záležitostech bylo nutné obracet se na Českou Třebovou, kde při soudu býval přítomen i úředník z Lanšperka.

Obec v letech 1415 - 1618

Za husitských válek zaniklo litomyšlské biskupství a na Lanšperském panství se vystřídali v r. 1436 Vilém Kostka z Postupic, jehož rod ho postoupil v roce 1507 Pernštejncům, dále Jan Kostka z Postupic, Vilém z Pernštejna, Petr Bohdanecký z Hodkova. Ve východních Čechách postupovala slezská knížata v čele s vratislavským biskupem na podporu zájmů krále Zikmunda. Po bitvě u Lipan v r. 1434 se všechno zase vrátilo do starých kolejí.

Sedláci žili zase v nevolnictví, museli pro svého pána vykonávat některé práce a odvádět obilí. Bez svolení vrchnosti se nesměli ženit, ani stěhovat, nesměli nic prodávat a kupovat. Vrchnost rozhodovala o vzdělání jejich dětí, vybírala si z nich čeládku. Čeledínové a děvečky sloužili u sedláků. Pomáhali jim při denní práci na poli. Mezi Vánocemi a Novým rokem se mohli střídat. Nádeníci byli najímáni na špičkové práce, za které měli i různé odměny.

Obec v letech 1618 - 1624

V roce 1618 propukla třicetiletá válka. Bylo to střetnutí protestantské šlechty se šlechtou katolickou. Rozmáhá se bezpráví, nepomáhají už ani příkazy císařských velitelů vymezujících právo vojáků vůči obyvatelstvu, a proto poddanský lid v počtu 5000 ozbrojenců se již koncem května v r. 1621 rozhodl bránit proti žoldnéřům. Po bitvě na Bílé hoře r. 1621, nastalo kruté pronásledování poddaných pro víru.

Lanšperské panství se dostává do rukou Karla Lichensteina, který ho v r. 1622 odkoupil za 183 000 kop grošů. Nařídil, aby všichni poddaní přijali katolickou víru. První misionáři bojovně zahajují rekatolizační činnost. Město Lanškroun, Česká Třebová a Žamberk se podrobují katolictví v celku brzy, i když mnozí nekatolíci, raději opustili svůj domov a odešli do ciziny. Na Růžovém paloučku se loučili se svou vlastí i občané Rybníka.

Obec v letech 1624 - 1731

Roku 1624 povstávají proti násilnickému pokatoličťování na mnoha místech poddaní. V r. 1626 zasahuje vojsko i proti těm, kteří dosud nepřijali katolické náboženství. Švédská protestantská vojska byla při svých vpádech do země v kořistění stejně důsledná jako císařské armády v začátcích války. Krajem se valily proudy vojsk a nelítostně drancovaly města i osady. Obce Skuhrov, Rybník, Třebovice i Semanín, které byly do té doby české, byly vypáleny a zpustošeny, velká část nekatolického obyvatelstva opustila své domovy. Na jejich místo povolal kníže Němce z Bavor a Horního Falcka. Celý kraj byl poněmčen. A tak i vesnice Rybník byla obsazena německými osadníky. Zbytek původního obyvatelstva se poněmčil. Z české minulosti Rybníka se zachovalo jen české jméno dědiny a česká jména. Podobně se tenkrát poněmčil i Semaním, Skuhrov, Lanškroun, Svitavy, Zábřeh
a Moravská Třebová.

Kolem r. 1645 se znovu objevují Švédové a ještě na samém konci války v r. 1647 se nepřátelsky vracejí do východních Čech. V listopadu r. 1648 se po kraji rozšířila zpráva
o uzavření míru. Počátky míru jsou ale spojeny s novými obtížemi. Počet obyvatel ve srovnání s počátkem 17. století klesl téměř na polovinu, v kraji byl hospodářský rozvrat
a úpadek. V roce 1654 se v Rybníku začíná vést místo pozemkové knihy „roli“. Jednalo se o evidenci pozemků, statků a všeho majetku. V této době bylo v Rybníku 20 sedláků, 170 obyvatel a 902 korců polí. V 18. století se schyluje k boji nevolníků, k největšímu, jaký kdy náš kraj zažil. Vzpoura, která nezadržitelně dospěla k vrcholu, zasáhla i litomyšlské panství. Bojovné zástupy, které směřovaly k Chlumci nad Cidlinou, byly krvavě poraženy. Osvobození z nevolnictví, ale i zavedení peněžní nebo naturální renty přinesl všem teprve patent z 1. Listopadu 1731. Pod panstvím Lichensteinským přečkal Rybník i sedmiletou válku (1756 – 1731) a francouzské války. Po přestálých válkách, neúrodných letech a povstáních opět jako kdysi po třicetileté válce zachvátil východní Čechy velký hlad a po něm i mor.

Obyvatelstvo

V Rybníku byla většina obyvatel německé národnosti. Přesný počet obyvatel nebyl uvedený po 400 let. První zmínky
o počtu obyvatel v kronikách byli od roku 1654.

Za 1. Světové války padlo z Rybníka 30 lidí, za 2. Světové války 57 lidí. V roce 1770 bylo nařízeno číslování domů.

V letech 1860 až 1885 byl počet obyvatel v Rybníku ovlivněn vystěhovaleckou vlnou a to do Ameriky, Rumunska, Jižního Maďarska.

Statistická tabulka o počtu obyvatel

Vzdělanost

V první polovině 18. stol. byla situace ve školství velmi špatná. Vlastně neexistovaly žádné národní školy, protože školní docházka nebyla povinná. První školy, pokud je za to můžeme označit, vznikaly za velkých těžkostí pouze ve velkých městech. Teprve když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, začalo se školství pomalu vyvíjet také na vesnicích. Protože nebyly žádné vyučovací prostory a žádní učitelé, probíhalo vyučování dětí za velmi nuzných poměrů. Ve výnosu školního řádu z roku 1774 byla nejnižší školou škola triviální, kde mělo být vyučováno základům tří předmětů, a to čtení, psaní a počítání. Naproti tomu existovala v Praze již od roku 1348 první německá universita. Trvalo přes 400 let, než si tu lidé mohli dopřát to nejzákladnější vzdělání.

V Rybníku začalo pravidelné vyučování v roce 1789. Protože se zde nevyskytovala žádná školní budova, vyučovalo se v pronajatých prostorách. První učitel byl Klement Groh. Výdělek školních mistrů byl velmi nízký, proto pracoval ve funkci obecního písaře. Jako školní mistr vyučoval 88 dětí.

V roce 1820 přišel do Rybníka jako druhý školní mistr Stefan Paukert z Dolních Libchav. Ten založil školní vzpomínkovou knihu. Ta se však postupem času ztratila.

Třetím učitelem v Rybníku byl v letech 1843-1854 Johann Haase. Později přešel do školy v Třebovicích. Odkud pocházel, není známo.

Škola

Školní budova byla zřízena s podporou panství v letech 1820-1824. Tato budova se dochovala až do dnešní doby a byla před rokem 1945 ve vlastnictví sedláka Johanna Habermanna, který již dávno předtím vlastnil mnoho pozemků. Roku 1875 Johann Kinzl z Orliček, který byl podučitelem otevřel druhou třídu. Od roku 1885 měla škola tři třídy. Protože škola se stala časem nedostačující, byla vystavěna v letech 1885-1889 nová školní budova, která stála v prostoru bývalé školní zahrady. Loučka, která byla hned vedle vystavěné budovy, byla natolik velká, že zde mohlo vzniknout nové sportovní hřiště a školní zahrada.

V letech 1889-1894 byl ředitelem školy vrchní učitel Josef Kaumann. Jeho následovníkem byl Florian Pfeifer, který přišel do Rybníka z Horního Houžovce. Zasloužil se o mnohé věci jako, že si vymohl další třídu, takže škola měla třídy čtyři.

Kostel

Po založení obce zde samozřejmě neexistoval kostel.
O trochu později spadala osada spíše pod faru v České Třebové. V letech 1450-1500 byla v Rybníku postavena dřevěná kaple. V lednu roku 1877 uspořádal starosta obce Anton Stangler schůzi obecního výboru, na niž se rozhodlo kapli zbourat a současně nechat vypracovat předběžný návrh nákladů na stavbu nového kostela. Stavební povolení bylo vydáno dne 12. března 1877 okresním hejtmanem v Lanškrouně. Rozpočet na kostel navrhl Andres Seifert, který se narodil v Králikách dne 30. listopadu 1835.

Stavba kostela byla zahájena dne 28. února 1877, stavěl ji Josef Wolz. V této době byl starostou obce Antonín Štangler. Sedláci z obce a okolních vesnic napomáhali přívozem dřeva i kamene. Císař Franz Josef I. Věnoval na kostel 100 zlatých a jeho manželka císařovna Elisabeth také 100 zlatých, ale peníze nestačily, proto se skládali i obyvatelé vesnice, ale o tom, jak chybějící suma byla pokryta, záznamy už žádnou informaci nepodávají. Na svěcení Rybnického kostel přijel do České Třebové biskupský vikář Josef Tupec a další církevní hodnostáři. Kostel byl vysvěcen 15. července 1882.

Vyhotovila: Svěráková Veronika